středa 20. září 2017

Recenze: Divotání | Můrák v plné parádě

Divotání (Šepotání, #2)Počet stran: 432
Série: Šepotání, 2
Překlad: Magdaléna Stárková
Nakladatelství: CooBoo, 2015
Originální název: Unhinged
Hodnocení Goodreads: 4.25 (z 16 967 hodnocení)
Anotace:

Alyssa Gardnerová propadla králičí dírou a postavila se pentlochňapovi. Zachránila život Zachovi, klukovi, kterého miluje, a unikla intrikám zvráceně svůdného Morfea i pomstychtivé Červené královny. Teď musí odmaturovat, přežít maturitní ples a pak může nastoupit na vysněnou prestižní uměleckou školu v Londýně.

Všechno by to bylo snazší, kdyby její matka, již právě propustili z ústavu pro duševně choré, nebyla tak přehnaně podezíravá a starostlivá. A mnohem snazší, kdyby se Morfeus jednoho dne neobjevil v její škole, aby ji nalákal na další nebezpečné dobrodružství v ponuré Říši divů – kam sama (tak trochu) patří. Alyssa se musí vyrovnat s jeho znepokojující přítomností ve skutečném světě a zároveň se pokouší Zachovi prozradit pravdu o minulosti, kterou zapomněl. Záblesky z Říše divů se postupně dostávají do jejích obrazů a vlastního života, Červená není daleko!

Pokud Alyssa zůstane ve světě lidí, vystaví nebezpečí Zacha, své rodiče a všechny, které miluje. Ale když znovu projde králičí dírou, bude muset čelit smrtící bitvě, která by ji mohla stát mnohem víc než jen vlastní hlavu.


Kam se teď mrknete, jsou knihy od A. G. Howard. Důvod je jednoduchý, na podzim přijede do České republiky. Ke mně se její Šepotání dostalo dřív, než jsem o tom vůbec věděla, a její převyprávění Alenčina světa mě donutilo dojít i k druhému dílu. Budu pokračovat?

Člověk dělá to, co umí, aby zachránil to, co miluje.



Alyssin život nabral naprosto nové obrátky. Znovu s nimi žije máma, Zach se chová jako nejvzornější přítel a Říše divů mlčí. Jen kdyby o ní nevěděla... v jejím městě se ale objeví Morfeus s tím, že Říši divů hrozí nebezpečí od Červené, a jen Alyssa je schopná ji jednou provždy zastavit. Má tak před sebou obrovskou volbu - jestli žít jako člověk, nebo jako podsvětník.
Už když vyšel první díl, byla jsem uchvácená obálkou i nápadem. Sama tedy s Alenkou a celým tímhle podsvětnickým byznysem moc zkušeností nemám a uvedla mě do něj právě Howard se svým převyprávěním. Šepotání bylo jiné, než jsem čekala, ale svým způsobem se mi líbilo, takže proto (a asi i kvůli Morfeovi na obálce a vůbec proto, že to je do modra) jsem se vrhla do pokračování. A řeknu vám, že mi asi jako ze správné Říše divů šla pěkně hlava kolem.


Alyssu Gardner jsem měla v předchozím díle ráda, ale tady mě neskutečně iritovala. Svým chováním, svou naivitou, čímkoli. Líbilo se mi, jak si s ní autorka vyhrála v Šepotání, takže jsem byla zvědavá, co s ní Říše divů udělala a jak zůstane v normálním světě, ale byla jsem spíš zklamaná. Alyssa se chovala jako blbka a vůbec na ní nebylo poznat, čím si prošla. Za některé její reakce bych jí dala pořádnou ťafku.
Kdo tu pořádně vylepšil průměr je bez debaty Morfeus. Ten chlap je prostě třída, a přišla jsem na to, že mě vytáčí jeho podsvětnická nátura, což je vlastně dobře. Byl tu ještě dokonalejší než v jedničce, nikdy nevíte, co se mu honí hlavou, a i když už asi tušíte, co udělá, stejně to celé změní... takové postavy miluju. Morfeus je rozhodně nejlepší postava z celého Divotání. A zatraceně mu přeju, ať skončí s Alyssou, protože...
...je tu i druhý pán jménem Zach. V Šepotání mi nevadil, ale jestli jsem tu měla chuť praštit Alyssu, tak Zacha bych musela vyhodit oknem. (Ze čtvrtého patra minimálně.) Bylo mi jasné, že se jeho chování změní, hlavně po tom, co mu udělali na konci Šepotání, ale jak se proboha Alyssa ještě vůbec může rozhodovat? Vždyť je ta volba jasná, co se týče Zach vs. Morfeus!
V ostatních postavách jsem se lehce ztrácela, ale vesměs mě vlastně štvali všichni, nepočítaje Morfea. Alyssina máma to zabila totálně.

Vzpomínky z nás dělají ty, kterými jsme.



Co se děje týče, přiznám se, že zezačátku jsem měla problém se začíst. Doufala jsem v napjatý děj plný akce a přestřelků mezi Alyssou a Morfeem, ale dočkala jsem se toho, že Alyssa tvrdla na zadku. (Ale ty přestřelky tam byly a naprosto boží.) Spousta plot-twistů je jasně odhadnutelná (existuje to slovo?), vše je tak předvídatelné, až to chvílemi bolí, ale autorce nechám, že mě někdy překvapila. Líbí se mi na ní, že nenechá postavy vymáchat se v tom zlém a najednou je všechno zase v pořádku; naopak si s nimi pohraje a nikdy tak nevíte, jak z dané situace vyváznou.
Akce tedy ve velkém stále nepřichází, ale po takové polovině jsem se už nenudila. A hlavně mám po určité záležitosti ohromnou chuť zjistit, jak to celé skončí. (Nebo klidně ne celé, stačí mi, aby si vybrala Morfea.)
Znovu tu vynachválím grafické zpracování, to je prostě pastva pro oči. Nádherný Morfeus na obálce, modro-fialový design zevnitř a hlavně ta fialová písmenka, normálně mi přišlo, že se to čte líp než černé. Ale co já vím, byla jsem dost ovlivněná Morfeovým pohledem zepředu. (Chci jeden z jeho klobouků, vážně.)

Nakonec dávám Divotání tři hvězdičky. Knížka se mi líbila, ale tak moc paf jsem z ní zas nebyla. Ale pokud se vám líbilo Šepotání, tak moc podle mě zklamaní nebudete.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za každý komentář! ♥